Předčasně narozené děti, jsou děti narozené před 37. týdnem těhotenství.
Lékaři v dnešní době dokážou zachránit miminka narozené od 24. týdne těhotenství. Tyto miminka vyžadují v prvních týdnech života zvýšenou péči a pomoc. Nejčastějšími komplikacemi jsou problémy s dýcháním, trávicí potíže, neurologické komplikace – krvácení do mozku, anémie, poruchy imunitního systému a neschopnost udržet teplotu.
Zralost dítěte se dělí podle dosaženého gestačního týdne:
extrémní nezralost– pod 28. týden těhotenství
těžkou nezralost– 28. -30. týden těhotenství
střední nezralost– 31.- 33. týden těhotenství
lehkou nezralost– 34.- 36. týden těhotenství
Dělení předčasně narozených dětí podle hmotnosti:
- 2499-1500 gramů – novorozenci nízké porodní hmotnosti
- 1499-1000 gramů – novorozenci velmi nízké porodní hmotnosti
- 999-500 gramů – novorozenci extrémně nízké porodní hmotnosti
- 499 a méně gramů – novorozenci neuvěřitelně nízké porodní hmotnosti
Porod nedonošeného miminka je vždy nečekanou událostí pro celou rodinu.
Pohledem jedné maminky Barbory: Stát se rodiči nedonošeného miminka je obrovská zátěž, s níž je velmi těžké se vyrovnat. Znamená to nemožnost vzít si své miminko do náruče hned po jeho narození a často se na něj pouze dívat do inkubátoru. Dotýkat se ho jen vymydlenými a vydesinfikovanými konečky prstů, než vstoupíte na jednotku intenzivní péče. Být rodiči nedonošeného miminka, znamená stát se závislými na monitoru. Znamená to, vidět naše miminko, jak dýchá pomocí přístrojů se senzory, které měří všechno na jeho malém tělíčku a děsí nás všechny ty hadičky. Znamená to, vidět ho pít mlíčko pomocí sondy, dívat se, jak mléko sondou protéká a doufat, že za pár dní se zvýší dávka. Pak boj o kojení, protože maminka předčasně narozeného miminka bojuje o každý „cuc“ a bohužel vždy se to nepovede. Je to paranoidní proces výher a proher, kterým čelíme každý den. Jeden den miminko přibere 10 gr a další den 15 gr ztratí. Je to obrovské zoufalství, které nikdo jiný nepochopí. Být rodiči nedonošeného miminka znamená pro rodiče velkou nervozitu kvůli snahám a zákrokům lékařského týmu, ale přitom s vědomím toho, že jde o nutné zlo. Někdy to znamená vidět další vpichy na rukou, nohou a pažích – znamení to, že miminku udělali další vyšetření. Modlit se, aby byl výsledek dobrý. Znamená to, přijít do nemocnice s nervy nadranc. Strach, co dětský lékař řekne a vnitřně doufat, že to bude aspoň vytoužené slovo „stabilizovaný“ – které znamená, že se nic nezlepšilo, ale ani nezhoršilo. Rodiče nedonošeného miminka zažívají svoji rutinu z oddělení intenzivní péče domů, z domu na oddělení intenzivní péče. A to od pondělí do pondělí, bez odpočinku, protože i doma člověk hlídá telefon a děsí se každého zazvonění. A navíc jak odpočívat, když máte malého andílka v inkubátoru obklopeného kabely a monitory? Znamená to, cítit bezmoc, když vidíte bolest a boj miminka a nemůžete udělat nic, jen doufat ve zkušenosti lékařů, sester v přírodu… .Znamená to, povídat si s miminkem přes plastovou stěnu se slzami na tvářích, protože necítíte jeho vůni ani ho nemůžete políbit na tvářičky a zároveň ho povzbuzujete, že odtamtud bude brzy venku. Znamená to, pochopit řadu nemocí, o kterých nikdo ani neví, že existují. Zápasit s názvy léků, o kterých jste nikdy neslyšeli. Znamená to, počítat měsíce- jinak: biologický věk a korigovaný věk. Být rodičem nedonošeného dítěte znamená mít strach z větru, zimy, nachlazení, nemocných dětí v kolektivu a z nemocnice. Všichni rodiče jsou přirození bojovníci, ale rodiče nedonošeného miminka musí bojovat dvojnásob. Rodiče nedonošence potřebují mnoho víry, naděje, opory a povzbuzení a tohle všechno Vám chceme poskytnout. Jelikož i my jsme také rodiče předčasně narozených dětí. Proto víme, čím vším si procházíte. Nechte nás jít s Vámi a pomoci Vám v tak těžké chvíli života. Já jsem sama maminka nedonošené holčičky.